Kouč a mentor – role, kompetence – podobnosti a rozdíly

Mentoring je často přirovnáván ke koučování. Není divu, že obě formy rozvoje mají mnoho společných prvků. A podobně – role mentora je srovnávána s rolí kouče. V mnoha ohledech jsou si role, kompetence a chování obou podobné. Existuje však také několik rozdílů, které stojí za povšimnutí. V tomto článku se budeme věnovat těmto podobnostem a rozdílům. 

Mentoring versus koučování 

Než se pustíme do rozboru kompetencí a rolí kouče a mentora, je třeba se nejprve podívat na to, co je mentoring a co je koučování, a pochopit, co to je. 

Toto srovnání jsem již provedl v předchozím článku: Mentoring versus koučování a další formy rozvoje talentů. Pro hlubší pochopení toho, co je mentoring, vás také zvu k přečtení rozsáhlého článku definice mentoringu. 

Zde jen stručně zveřejním výtah z předchozích textů: 

Mentoring je proces, při kterém zkušený zaměstnanec, tzv. mentor, poskytuje podporu méně zkušenému zaměstnanci, tzv. mentee. Jedná se o dlouhodobější zapojení, jehož cílem je předávání znalostí, zkušeností a dovedností. Mentoring buduje důvěru a vztahy mezi zaměstnanci.   

Koučování se naproti tomu zaměřuje na osobní a profesní rozvoj jednotlivce. Kouč pomáhá zaměstnanci porozumět jeho cílům a výzvám a podporuje ho při jejich dosahování prostřednictvím otázek a podnětů. 

Již z těchto jednoduchých definic je patrný základní rozdíl mezi mentoringem a koučováním. Konkrétně při mentoringu hrají důležitou roli znalosti a zkušenosti mentora ve zvolené oblasti. To znamená, že pokud se mentoring týká například témat souvisejících s IT, musí být Mentor odborníkem v této oblasti. Při koučování se takové odborné znalosti nevyžadují.    

Společné role mentora a kouče 

Stejně jako samotné formy rozvoje – mentoring a koučování mají mnoho společného, i role mentora a kouče jsou si v mnohém podobné. 

O rolích a povinnostech mentora jsem psal také v předchozím článku: Role a povinnosti mentora. Většina tam uvedených rolí je vhodná i pro kouče. Tyto role mentora jsou: 

• Společenství, neboli partnerství s koučem/mentee.  
  Kouč i mentor by měli druhého doprovázet v jeho rozvoji, ale ne mu radit nebo za něj hledat řešení. Při tomto doprovázení jde o budování důvěry a bezpečí, aby to byl Mentee/Coachee, kdo má prostor učit se o sobě, růst, dělat chyby a budovat vlastní zkušenosti. 
• Podporující – Kouč i mentor projevují zájem o druhou osobu a témata, která do koučovacích/mentoringových sezení vnášejí. Podporuje klienta v rozšiřování perspektiv, hledání nových řešení, změně kontextu. Dodává odvahu a podporuje plné zapojení do procesu.  
• Aktivní naslouchání 
  Kouč a mentor by měli plně vnímat, co klient říká. Měli by se snažit pochopit jeho názor, prohloubit odpovědi, používat parafráze, reflektovat pocity, shrnout, co bylo řečeno. To vše se dělá proto, abychom lépe poznali klientovy potřeby, ale také proto, abychom dali prostor k vyjádření, kterému musí předcházet reflexe daného tématu, sebereflexe, poznání sebe sama.  
• Kladení koučovacích otázek – to je velmi charakteristická role koučů, ale také mentorů/mentorek. Jde o kladení otázek, které vás nutí ještě více přemýšlet a analyzovat, které vám pomáhají přemýšlet, ale také vám umožňují směřovat vaše aspirace ke konkrétním řešením. Během koučovacích i mentorských sezení klient často uslyší: „proč?“, „jak to hodnotíte?“, „proč je to nutné?“, „jestli ….?“. , tak co?“, „co vám umožní dosáhnout vašeho cíle?“ atd. Zde najdete několik příkladů koučovacích otázek a zde širší článek o koučovacích otázkách.
• Analýza a vyvození závěrů a jejich předání zákazníkovi.  
  V pracovním procesu mají Mentor a Kouč přístup k mnoha údajům, a to jak k těm, které získali od Klienta, tak k těm, které jsou jejich vlastními zdroji. Důležitou rolí obou těchto postav je schopnost spojit „mnoho bodů“ a vyvodit závěry, které jsou užitečné pro Klienta.    

Kouč versus mentor – rozdíl ve sdílení znalostí 

Takto vypadají společné role mentora a kouče. Jak vidíte, je jich hodně a v podstatě existují jen dva rozdíly. Jeden vyplývá přímo z předpokladů mentoringu a koučování, druhý vyplývá takříkajíc z praxe, je výsledkem obou typů procesu. 

Tento první rozdíl spočívá ve výše zmíněné znalosti domény a sdílení těchto znalostí.

Zvláštností mentora je, že má znalosti a zkušenosti ve zvoleném oboru. V té oblasti, která souvisí s účelem mentoringu. Chce-li například Mentee prostřednictvím mentoringu rozvíjet své prodejní dovednosti, pak musí být Mentor dobrý prodejce se znalostmi a zkušenostmi. Pokud Mentee hledá podporu při návratu do práce po delší přestávce, pak by měl mít Mentor za sebou takovou dovolenou/volno a úspěšný návrat do práce. 

Kouč se naproti tomu profesionalizuje především v oblasti rozvoje, psychologie a samotného vedení koučovacích procesů. Nemusí mít nutně znalosti v určitém oboru. Nesděluje své vlastní znalosti, ale spíše dále aktivizuje klienta-koučovaného k vlastní analýze a k samostatnému hledání řešení. 

Kouč versus mentor – rozdíl v koučovacích zkušenostech 

Druhý rozdíl vychází, jak jsem již zmínil, ze samotné praxe – je výsledkem charakteristik práce koučů a mentorů. 

Mentor je obvykle především odborník ve svém oboru. Mentorem může být například dobrý programátor – na vyšší úrovni, zkušený obchodník, někdo, kdo již prošel některými výzvami, které jsou předmětem mentoringu. Mentoři často dělají mentoring jako vedlejší činnost, kterou vykonávají z nadšení, z touhy po růstu, někdy mimo pracovní dobu svého hlavního zaměstnání.  

Mentoři ani nemusí mít zkušenosti s mentoringem, aby mohli proces úspěšně vést. Postačí určité schopnosti a správné provedení. Podívejte se také na tento článek co je potřeba k tomu, abyste se stali mentorem . 

Naproti tomu kouč se obvykle specializuje na koučování, často také na poradenství, rozvoj zaměstnanců, psychologii. Má tedy více zkušeností a znalostí v oblasti koučování, obvykle doložených školením a akreditací. Pro kouče je realizace koučování velmi často hlavní náplní práce.  

Samozřejmě existují i mentoři, pro které je mentoring hlavní činností. Ale i v tomto případě často vycházejí ze svých předchozích zkušeností získaných při budování kariéry v korporacích nebo v podnikání. Pak je pro ně mentoring dalším stupněm rozvoje, který je však stále podložen znalostmi a zkušenostmi v mentorovaném oboru. 

Klíčové kompetence pro kouče a mentory 

Základní role koučů a mentorů již známe – ty společné i ty, které je odlišují. Otázkou nyní je, jaké kompetence jsou potřebné k tomu, aby se člověk mohl stát koučem nebo mentorem. 

V obou případech jsou si tyto kompetence velmi podobné, ale vzhledem k výše zmíněnému rozdílu v „procesu“, jak se stát koučem a mentorem, jsou tyto kompetence definovány trochu jinak, z jiného úhlu pohledu. 

Kompetence mentora 

V případě Mentorů jsme již popsali kompetence v předchozím článku. Definujeme je na dvou úrovních. První souvisí se samotným rozdělením práce mezi předchozími povinnostmi a novou rolí Mentora. Jedná se o: 

• ochota pomáhat druhým – jako predispozice rozšířit roli odborníka ve svém oboru na podporu druhých v jejich rozvoji. 
• Disponibilita – obecně schopnost vyčlenit si ze stávajícího zaměstnání nějaký čas na novou roli. 
• Motivace – souvisí s ochotou účastnit se procesu mentoringu a učit se mu. 
• Znalosti a zkušenosti v oboru – to je základní požadavek na mentora – abyste se mohli podělit o své znalosti, je nutné je nejprve mít. 

Druhá kategorie požadovaných kompetencí se již více týká vedení a dovedností souvisejících s rozvojem ostatních. Do značné míry se také překrývají s kompetencemi souvisejícími s koučováním: 

• schopnost stanovit si cíle pro sebe i ostatní,  
• poskytování konstruktivní zpětné vazby,  
• komunikační dovednosti,  
• aktivní naslouchání,  
• kladení otázek. 

Klíčové kompetence koučů 

V případě koučů se kompetenční modely obvykle nedotýkají oblasti rozšíření stávajících povinností – jako je tomu u mentorů. Tyto modely se obvykle týkají již samotného procesu koučování a souvisejí s komunikací, vedením a vedením rozvoje druhých. Jedním z takových modelů je 8 kompetencí koučů podle ICF (Mezinárodní federace koučů). Tyto kompetence jsou: 

• Jednání v souladu s etickými zásadami. 
• Ztělesnění koučovacího myšlení – rozvíjení vlastní zvědavosti, otevřenost vůči koučovanému, plné soustředění na proces. 
• Řízení nastavení smlouvy a pravidel spolupráce – kouč ve větší roli než mentor řídí proces, a to i z hlediska obecných pokynů a pravidel spolupráce. 
• Budování pocitu důvěry a bezpečí. 
• Udržování přítomnosti – plná pozornost věnovaná klientovi. 
• Aktivní naslouchání. 
• Stimulování povědomí koučovaného. 
• Usnadnění rozvoje klienta prostřednictvím partnerství a podpora samostatnosti. 

Jak vidíte, mnoho kompetencí mentorů a koučů se shoduje, přičemž klíčový rozdíl spočívá v tom, že Mentor, aby mohl plnit svou roli, musí svůj čas rozdělit mezi práci ve své oblasti a mentoring. Mentor je především odborníkem ve svém oboru a mimochodem pouze mentorem. Kouč je především kouč, takže kompetence jsou vymezeny&nbsppřesněji s rozšířenou.